Pozítří

V zástavbě té pletichy
aby se každý nějak odlišil
a všichni zachovali svou pozici
na cestě svůj život rozklíčit
aby duch v těle procitl
a ty ses dostal k oddychu
tvé vzpomínce z povzdáli
a leč by se dalo leda co opravit
tak něco je soustavný
a odhalí to tvému nitru
kdo vlastně jsi
při pochodu sám svou stanici si zřiď
a buď písklivý
na ty co nevidí jak jednají
a ačkoli spěchají
pořád čekají
jak se dostanou z besnází
a toto rozhraní
potají a v klidu
rozkrádá
to co by si mohl zdvihat
a vyrovnávat ty hodnoty
aby si každý ten život rád odsloužil
a ponořil se do díla,
jak spolu pevně zemi obejmout
v její šíři
a tím se jí přiblížit
na malý okamžik
a prozářit se dobou,
jako jasná volba
za čím si jít
i proměnil své životní zklamání
za rovnoprávné jednání
s každou bytostí
a možná bych to ještě dál vyostřil
aby se mi hrnuli přínosy
ze země plný šťastných lidí
a vynášejí plody globálních otázek
jak si to mezi sebou ještě víc nerozházet
a poztrácet lidskost
kontrole se vymknout
před stihy vědění
se stejně časem zveřejní
naděje co leniví
takže se mi zdá,
že jsem v obraze
pokořen své naději
někde vzplát
a nechat se vést lidmi
co drží a zachovávají se klidně
z břemeny davů lidí,
kteří neví kudy mají jíti
a právě v tomto štítě
musí být vítěz
logiky a jednání
aby sám na sebe
dokázal prozradit
své obavy
a jednal tak
aby lidem zanechával vzkaz
že tu roli může hrát každý
kdo si tak zvolí
v split souhry
pro vliv naší generace
těm dalším
a historie patří každému
kdo v sebe sám víru našel
a v tomto patře
vratké kluzké paluby
jen ti co tvoří zárubu
aby se život naplnil
v náladu květu
stres střebat
a své příkoří zvedat
do toho pozadí
kde svou roli odhalím
v provincii uhájit svou pozici
veřejného mínění.