Vlajková

Vlákán tím proudem
v souboji soudném
v onen drásavý sevřený den
plný napětí
a z moci mi svěřené
vzbudil se ve mě pomocník
co svou roli vším tišil
a přesto vykřikl do světa
že to tak nenechá
a postaví se osudu
kde se lidé asi dohodli
kdo jak si povede
a v ohledu na své vnitřní hormony
všude okolo mě samý podvodník a slíbyčkář,
jako výstavní kousky
toho co se dnes nosí
a není v tom moc hrdosti
spíš opačná vlastnost
a tak je mi jasné,
že mé básně vzbuzují obavy
za co jsem se to postavil
a co činím abych byl jiný
stihlý svých svazků
a měl stále na mysli
co to chci vlastně zajistit
v záři té novoty
kde jsem pochopil
jak je to složité
pochopit mě
a v tom dni zase opitém
rozlišil jsem své stavy,
jako brázdu myšlenek
kde je víc mít zprahlý jazyk
s pocitem z dobře vykonané práce
v zájmu toho jak čas neztrácet
a ve svých obavách
odhalil sílu co roztává se
na úkor tvých činů
a asi jsem od jinuď
a nebo vše co bylo věděné
je generacemi pozměněné
abychom se dali snáze ovládat
a v tomto rozkolku
přímou přízeň polkl
aby jsi se ocitl,
jako vzpomínka za tvůj ušlý příběh
a je v tom víc svobody,
než si dokázal pochopit
a obnovím ty tradice
na kterých stál náš národ
plný ctižádosti a respektu,
že nám ostatní hlavu popletli
a v tom svědectví
smysl hlavě přiznej,
že svět je úplně jinej
a rád bych se uklidnil
a věnoval se své části práce
na této době
a trochu pozměnil
jak chováme se k sobě
a stvořil jsem napětí
z vlastních sil
a teď tu energii vlévám
mezi ty kdo mě znají
a poslouchají
co mám na tváři
když mě samí neřád uráží
nebo se směje mé práci
a je mi to vlastní
s tímhle žít
takže až jednou budu mít klid
asi už tu nebudu
a do té doby
budu dál tvořit a rozvíjet se.