Přimrzlé listí zvoní jako skleněné, láme se pod kroky a zacinkají zmrazky. Jdu lesem, jako bys šel vedle mne kobercem něhy, na oblaku lásky.
Na mladých větvičkách se choulí pupeny, z nich ztuhlé pupeny jak čiré slzy visí. Bodla mě výčitka, už má hrot ztupený: Je možné,l že jsem neznala tě kdysí?
Závratná vysokost! A země ojíněná! S hlasitým povzdechem lupínek na zem spad. Jako když víno zrá a vyčistí se pěna, v zářivém souzvuku končí náš listopad.