Pro holku

Prý jsi se podívala tak tajemně
ten večer při úplňku,
jenom ty a on, bylo ti nádherně,
jako šimrání motýlků,
těch milenců slasti v tvém břiše.

Ne, nechtěl ti lhát,
když říkal, že tvé oči vypadají
jako malé hvězdičky
tam v dálném jinotaji
že se nemusíš bát,
tvé oči uvnitř něj
nikdy nevyhasnou,
on tě měl chránit.

Přece jsi uvěřila!
Zamilovala sis to štěně,
které v sobě dávno neměl,
choval se tak natěšeně,
tebe milovat neuměl.
A ty jsi věřila dál!

Víš, měl jich hodně,
všechny chtěl chránit,
ale pak to bodne,
před sebou je neuchránil.

Jeho vlastní žal,
který mu ničil srdce,
teď bolest dal
i poslední jeho chvilce,
která ho milovala,
poslední naději lásky,
která to s ním myslela
opravdu vážně.

Stejně jsi mu uvěřila,
jako já před léty,
tou poslední nadějí \'s byla,
jako já
a bohužel uvěřila jsi i ty.