Promluv

Našli moji drazí,
mezi mými frázemi,
zázemí nad mění,
jako lucerna večerní
co svůj svit přeměnil
v teplo domova,
soustavným podobám,
nepřestat být odhodlán
by každá provozovna
mou duši mohla poznat
a spořádaný býti
na jazyku cítím,
jako číše zlatých nugetů,
sám před sebou nikam neuniknu
a v prutu svírám tušení,
že jsem svou energii proměnil
v pojem své síly kdykoli obměnit
a jako bystré stvoření,
vzpomeň si na mé trápení a činy
co my umožnili jít tudy,
jako shody naděje
co jsem se do nich zahleděl
coby závěr mých kroků,
čeho všeho jsem se dotknul
abych tu potupu polknul
a tady se ocitl,
jako rozvoj svých pocitů,
do své kůže se obléknout
a projevit co jsem zač
v zář nadějí,
každému kdo proniká zářením
mého nadšení,
jako bychom společně hledali spasení
za všechny znamení
co jsme jimi spraveni,
jen jste zapomněli,
jak jim naslouchat
a já si to objevil sám.