Záliv

Hranice mého stresu,
bolest kterou si sebou nesu,
bych žízní jen pronesl
podebrané momenty
do dveře mi odemkni
a nech si všechny své pomněnky
já si přišel pro znělku,
jak víc pomáhat tam venku
a dal bych si ještě jednu sklenku
aby to vše v celku co znamenám,
zasáhlo písní,
těm co je to tam postrčí
a v píst vše zlé sám sobě odpustit
a posouvat své propustky,
kde se dobře ohlučím,
jako pud základu
nalézt svého života nápravu
a zapřáhl do svých pažích
strázní věže,
jako věci co mám již zběhlé
a tak sbírám každý kousek
aby žádný doušek nebyl poslední
a mýt smyčky vrozený,
jak každou situaci okořenit,
svými prodlevy,
všechen čas ocenit ke své radosti
a zvládnout drift co to obnáší
na vlastní nohy se postavit
a obsadit své práva,
ukázat ostatním,
že se to dá zvládat
a strava denní obživy,
pro klid v duši,
nezůstat v úskalí mlčky
a prolomit svými ústy,
vibrační sken,
těm co mě slyšeli,
když jsem nad svými démony zvítězil,
při bitvě si na sebe zvyknout
a čelit naší celistvosti rozumem.