Průvod

Mám strach na duši,
že mě láska opustí,
jako by na měsíc přestali vít vlci
co ze své stručnosti
úzkost zamlčí,
těm co bez záruky,
zahltí trh zmetky
aby svou duši
nemohl člověk šlechtit
z věcí co vlastnili i předci
a i když celou pravdu nerozmotali,
tak odhalili svá nitra
času se odevzdat
a pod znění se podepsat,
potem a svou krví pro ty druhý,
co snad naleznou ve své zběsilosti,
tu atmosféru nadechnouti
a soudit své činy
aby předčili ty jiný
a být vlídný svými rýmy,
každému i jiným,
k tíži problémům
jimž musíme čelit,
jako změny osudu,
kdy někdo nefér promluvil
a dost tím ovlivnil
aby mě dav obvinil
na základu pomluv,
jako rozruch sfér,
kde silnější bere,
když na jeho straně
v zeje bezhlavý strach
co se vidno ovládá
a nevidomým se koeficient podává,
jako oltář nadějí
do kterých se mají zahledět
a víc nevědět
aby jsme pak prchali,
před tím čemu se neumíme postavit
a váznou naše rozvahy
o podstatné věci,
že všichni přeci
chceme žít snadně levně
a s úctou ke vzrůstu,
našeho rozvoje,
jako pochodeň svitu,
naleznout společný smysl
a vyřknout přímo a v zápalu,
že se nenecháme zastavit
a naše nápady
povedou nás dál
ke dnům prozření,
kde každý pochopí své hodnoty
a prohloubí škálu lidské integrace.