V čas

Jde vás štace,
ztrácet své hodnoty
aby jste mohli levněji nakoupit
a zatloukli pravosti svých žádostí
naplněného hladu
co spravil vaše zásady,
že se někdo jiný a levněji
o nás postará,
jako nedohledná výstavba
a v tom tam přistát,
jako roj schoulený
co byl stvořený z domněnky,
pro sliby velké,
stát se terčem,
bez kterého není kam mířit
a když nemůžeš věřit ani vlastní víře,
tak věř v sílu svého vnitřního ducha
a úcta smyslnosti tě povede
k pravdě vrozené,
jako chvilky společné
co podepneš bolesti nést kytici,
jako důkaz věřit si
a převzít stih,
jako rytmus tvého života,
kde ten co se potlouká něco hledá
a má-li sílu dojde i na dosah příjmů,
vyjmutý z osnovy své duhy prohloubit,
jako obnovit co se sourodí
a v těch množinách čísla součinná
jak se hlas rozléhá a i v ozvěnách
je cítit proměnná,
jako role vroubená,
že ten pojem co máš
je strojem jednoty,
jak jeden druhého pochopit
a roztoužit emoce
v nás lidí nespočet
co vroucí dech ve svých snech,
kajíce se a vyzván ku strachu
jsem se zařkl,
že vše co mnou sílí nechám proudit
a snad mě vede vše co jsem ještě nepředal.