Nežli slunce rozloučí se s námi,
v hrozny vína přelije svou krev,
na pahorcích mezi rovinami,
zmlkne ptačí, zazní lidský zpěv.
Po sluníčku podzimním tu zbude
fialový stín a zlatý jas
a v nás tolik vřelé krve rudé,
prv ní mráz že nezastudí nás!
Ať si k ránu stříbří jinovatka
trávu s kvítky umořenými,
plni slunce, ohně, révo sladká,
zpívajíce jdeme do zimy.
PeopleSTAR (1 hodnocení)