Rozmluva s Bohem?

Proč se na mě stále obracíš,
proč mě stále voláš - dítě moje?
Cos učinil, už nikdy nevrátíš,
snaž se odčinit, hříchy svoje.

Vždyť žiješ přece na Zemi
a proto jsi člověk hříšný.
Obklopen jsi v noci hvězdami,
nechci být na tebe, příliš přísný.

Odpusť mi, zda můžeš - prosím,
kamarád mi zradu neodpustil,
v srdci svém bolest nosím,
donedávna jsem si to nepřipustil.

Já vím, vždyť jsem tě sledoval,
o všem já přece dobře vím,
ale věř, vždy jsem tě miloval,
za svůj život, člověk projde vším.

Ale jsem rád, že své chyby jsi přiznal,
snad vše nakonec ti odpustím,
tvé hříchy jsem do tvé knihy připsal,
z mé strany, nic ti ale nedlužím.

Děkuji ti Bože můj,
bude se mi snáze usínat,
příště klidně řekni: stůj!
Abys mě nemusel nikdy proklínat.