Už si ani nevzpomínám,
kdy naposledy jsme se potkali,
přichází spánek, vše pozhasínám,
co vše za život jsme získali.
Jen ulehnu na polštář,
jakoby spánek někam odešel,
stavěla jsem si pro sebe oltář,
teď soudný den můj nadešel.
Bojím se, že mě odsoudíš
i když na to nemáš právo,
kam v myšlenkách až zabloudíš?
Takhle přemýšlet, není někdy zdrávo.
Proč naše cesty se nesetkají,
když snad si nic jiného ani nepřeji,
jen pomalu pramínky lásky přitékají,
pak se stanou mohutnou peřejí.
Dočkám se, že mi odpustíš?
Pak zase budu klidně spát,
své kořeny u mě zapustíš,
už se nebudu o lásku bát.
kdy naposledy jsme se potkali,
přichází spánek, vše pozhasínám,
co vše za život jsme získali.
Jen ulehnu na polštář,
jakoby spánek někam odešel,
stavěla jsem si pro sebe oltář,
teď soudný den můj nadešel.
Bojím se, že mě odsoudíš
i když na to nemáš právo,
kam v myšlenkách až zabloudíš?
Takhle přemýšlet, není někdy zdrávo.
Proč naše cesty se nesetkají,
když snad si nic jiného ani nepřeji,
jen pomalu pramínky lásky přitékají,
pak se stanou mohutnou peřejí.
Dočkám se, že mi odpustíš?
Pak zase budu klidně spát,
své kořeny u mě zapustíš,
už se nebudu o lásku bát.
PeopleSTAR (5 hodnocení)
Další příspěvky autora
MAMINKA - Bohuslav Richter
Maminka, maminka. V tom jméně něha zacinká. To slovo je jak pohlazení, při němž...
PŘÍSTAV - Bohuslav Richter
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když ...
PRELUDIUM - Bohuslav Richter
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
Maminka, maminka. V tom jméně něha zacinká. To slovo je jak pohlazení, při němž...
PŘÍSTAV - Bohuslav Richter
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když ...
PRELUDIUM - Bohuslav Richter
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva