Umírající slunce smutně dokonává na dalekém obzoru. podzimní vítr nelítostně fouká, shazuje žluté listí. Z horkého vrcholu stékají a neochotně se loučí dva prameny. Jeden míří k západu,druhý na východ. Ráno vyjde slunce zas, na jaře se opět zazelená listí. Musíme být jak ty horské prameny a nikdy víc se nesetkat?