Viděl jsem na mýtině
tancovat lesní žínku,
oblečena byla v mlhovině,
kdo dal jí krásu do vínku?
Vznášela se lehounce,
jak ve větru pírko,
usmála se na mě dokonce
a ke mně přišla zcela blízko.
Jako by mně něco šeptala,
jen já ji vůbec nerozuměl,
ale na nic se mě neptala,
jen ten les, tajemně šuměl.
Já slyšel jeho smutnou píseň,
zdálo se mi, že slzy roní,
padla na mě velká tíseň,
snad pro vílu plakal - jenom pro ní.
Do obyčejného chlapce se zamilovala,
co za ní chodil každý den,
za ruku s ním se vodívala
a najednou z lásky, zbyl jen sen.
Už ji sestřičky, mezi sebe nepřijmou,
ztratí moc veškerých kouzel,
výčitky Pána lesů ji neminou,
láskou málokdo jen zmoudřel.
PeopleSTAR (7 hodnocení)