Ráda pozoruji mraky na obloze,
má fantazie je příliš bujná,
jakoby na nebi nastala exploze,
ale z mráčků nejsem smutná.
V každém, něco jiného vidím,
ale najednou se rozplynou,
za chvilku je už neuvidím,
mně na rozloučenou - jen pokynou.
Někdy jsou načechrané jako peřiny,
tak ráda bych si na ně lehla,
snad jsou měkčí než ty matčiny,
jen černého mraku, jsem se lekla.
Najednou se mezi mráčky vetřel,
tak narušil jejich pohodu,
tys mně slzu jemně setřel,
je čas připravit se k odchodu.
Zase zítra za vámi přijdu,
ale nevím, zda budete na mě čekat,
to vždycky jako do pohádky vejdu,
mé srdce bude radostí přetékat.
PeopleSTAR (8 hodnocení)