Píšeš mi z Prahy: prší, prší bez ustání. A tady padá stejný stesk: odpovídá mé psaní. A je to tentýž déšť a stejná ochablost, co bez pomlky padá na můj den a na mou noc, do mého srdce dnes jak do propasti, do srdce opilého steskem, teskného opilostí......
Zloba se v jeho duši zrodila a všechno krásné zabila. Zloba ho vysává,teď trápení mu nastává. Zloba krutá je,ona se nikdy nesměje. Až z něj jeho život do prázdna vyždímá,pak od té prázdné schránky Zloba pozornost odvýrá. Vyhaslí na zemi leží,že bez duše je u...
Voda jako první na zemičce byla a svůj život si žila. Životodárnou mocí svou,veškeré vodní božsto na svět život zvou. Toď splození života a tím zmizela bez citná planeta. Ale voda umí i život brát a né jen ho dát. Hrozivé záplavy se světem šíří,ta voda hrozb...
Zlo touží po duši mé,k sobě do horoucích pekel mě zve. Zlo už se blíží,s ním všechno krásné nadobro zmizí. Zlo mi mou duši vyrve z těla,tak to ta pekelná zloba chtěla,ouvej,běda. Strach mám z té hrůzy pekelné,mé tělo bez duše bude pro život nechtěné. Bez du...