Padá první sníh. Tiše sněží na město i na duši. Takové ticho, tišší než smrt, než zaťaté zuby. Jen violy táhlý vzlyk a světlo křehčí než ten vzlyk.. U teplých kamen zvoucích k snění jen tak si povídají o bílé ovečce, co zabloudila.
Dnes je den páteční, po práci dnes máme legraci, v práci se dnes dlí, dnes už mám po práci, dnes je trochu však deštivo, jsem ted shován doma, poslouchám nyní rádio, v pondělí budu pracovat znova, o víkendu si trochu odpočineme, snad bude poča...
To je ta kaple Kosmy a Damiána v hlubokém lese královny víl. To je ta studánka, do níž bez konce prší hoře královny víl. To je ten zmučený kámen bláhové dcerušky královny víl. To je ta kaple Kosmy a Damiána, u které ubili kolouška. Ještě nemluvil....