Liják. Asfalt se třpytí jak ze skla: řeka široká, hluboká, lesklá. A auta na té řece jsou lodi, světla chaluhy v tůních, a mně se líbí. Míhají se, hynou, znovu se rodí - vyplašené červené ryby.
Zlatem tkané básně, když je píši je mi krásně. ty okamžiky vzácné padají z mraků, stíny vrhám na svět jako z padáku. Ve většině svého času, obklopen verši v hlasu, na údiv všem.
Nastal čas budovat své dění. Je konec snění. Bdělost nad všechny smysli, je na čase být bystrý jako nikdy, abys mohl do ulic vyjít, nemít strach žít, jako kvítí co roste v obrubníku chodníka, se všemi chybami počítat, rozptýlit svůj práh, ve v...
Na můj stan spadl žlutý list na můj stan otevřený k lesu. Podzim je tady, škoda hnízd. Škoda těch knih, jež chtěl jsi číst, těch hnízd, těch žen, těch očí barvu vřesu.