Vidím záři nad krajinou, konečně jakési světlo. Dnes je nám ho třeba! A kdopak nám jej poslal? Všem lidem dobré vůle přeji, by se konečně dočkali lepších časů. Nebude tu stále tak smutno, ale ještě nějaký čas vydržte!!!!! Chce to čas a hlavně buď...
Strach tě z něj nesmí porazit,ty se tomu jak jen nejlépe můžeš musíš postavit. Ohleduplný buď k lidem, potom život budeš zase trochu žít s klidem. My co tenhle chaos zažíváme, zmatek ve světě prožíváme. Lidičky chraňte ostatní a sebe,k pozitivní cestě tě to ved...
Ta nemoc se stále šíří, obavy z života nám do mysli víří. Už se to kácí,lidé v sobě víru strácí. Čím dál víc těch lidí je co snaží se pomáhat,tu nemoc alespoň trochu ovládat. Život se mění všem,už třeba skoro nesmíme ani chodit ven. Prý lepší je být v ústran...
Uvadáš jako květina a pokaždé když usínám, srdce krvácí, ty vždycky k flašce se vrátíš. S nataženou dlaní, u hlavy milion zbraní, co snaží se tělo ranit, to tělo co se dříve chvělo, i s očima nevidělo, zraňovalo samo sebe, nechalo téct kapk...
Stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na světě.
Po ránu, na louce, v létě po kvítku vztáhnu se nejmenším. Zašeptám, až se obejmu s ním: "Chlapečku bosý, nebe dlaň o tebe opřelo si kapičkou rosy, aby nespadlo."