Oči planou po sdílení, pohled stranou k nevidění, uzavírá mezi čtyři stěny, vlastní pocit vyvržení. Stojí hrádek na brnění, v dávných válkách král svržený, zabral toto prázdné území. Půlen svými pocity, obléká zbroj co jindy, varuje se bolesti...
Snaha se cení a mění dění, ze snění, na vážnou tvorbu ke čtení. Jenže to pro každého není. V hlavě mi pění, stovky starostí. Ženy a další různé marnosti, taví všechny známé radosti, nadosmrti. Tvar plné číše, tiše klesá, schne, a znovu plní...