Marně jsem, miláčku, chtěl dále zakrývat znepokojivý chlad v rozčarované duši. Opojení je pryč --- tvé srdce správně tuší, že už tě přestávám mít rád. Navždycky už ty tam jsou chvíle okouzlení, ta krásná doba minula, pohasl žár mých mladých snění, n...
Ó ne, mě život neomrzel, mám život rád a žíti chci, a i když snad žár mládí zmizel, chlad nemám ještě na srdci. Jsou ještě teď, jsou potěšení a slasti pro mou zvídavost, pro obraznost a milé snění, pro city -------------------- dost.
Dražší než kvítí jarních dní jsou pozdní květy podzimní. Vyvolávají teskná snění, jimž pranic v duši nebrání. Tak mnohdy chvíle rozloučení dojímá víc než shledání.
Učený Firs je k nesnesení, máš pravdu, všechno váží, cení, je pedant, zřídka zakopne a po málu se vyzná v mnohu. Já mám rád tebe, Pachome, tys prostě blb - a sláva Bohu!