Před tebou leží verš. A druhý, třetí. Jak dobré je ho sepnout s další řádkou a naslouchat a slyšet hudbu sladkou, jak čas v něm zpívá, krev jak pulsuje ti.
Jsem vzrušen, hleď: září z vnitřku ryzí! A napsala ho ne má ruka - cizí....
Jak po dešti je krásně vody je přece třeba říkám vám to zcela jasně jinak nebude ani chleba. Hned se i lépe dýchá vzduch se deštěm provoněl snad nahoře někdo scénář míchá není možné, by na déšť zapomněl. Tak nám seslal z nebe vláhu zase se vše...