Myslím si někdy, blízko lampy tvé, že neskončím, že dále budu žíti, a smrt až přijde si - mí drazí u rakve, oblaka, tráva, vítr, polní kvítí - z nich nikdo smrt mou smrtí nenazve.
Říkej si tomu třeba strach: druh druhu jsme si bližší, dražší, čas zkrásněl v našich hodinách. A přece: lampu vítr zháší. Chytám se stébel sladkých snů, ryji si v čelo hořké vrásky. Jak je to prosté: čím víc lásky, tím krutěj z jejích plamenů....
Skrz mlhu, prodírá se paprsek sluníčka, poznal, že teď na podzim, to není snadné, u rybníka pozdravil zeleného mužíčka, ale rusalky, mají pohyby ladné.
Mezi rákosím si zatancují a s rozplynutím mlhy zmizí, jen s otcem vodníkem se dohadují, ale n...
Řekl bych,že bez práce nejsou koláče, avšak taky,že z peněz je občas do pláče, řekl bych,že zahálka je čertův polštář, a taky,že knězův"denní chléb" je oltář.
Řekl bych,že pravda občas vítězí, a taky,že láska někdy míří do věží, řekl bych,že láska ...