Ten jižní břeh! Kde je teď dívčina s jehlicí ve vlasech? Tenkrát jsme v besídce si tiskli ruce spolu. Dnes kolem jako dřív jen voda plyne dolů. plynoucí voda! Plynoucí voda! Odnáší s sebou pláč srdce, jež cosi bodá!...
Vítr jsem prosila o ticho oblohu o modré nebe usedla pěkně do trávy a snila, že jsem blízko tebe. Cvrčci ti hned to postřehli někdo, že v písních je ruší udiveně jali se naslouchat srdce jak v těle mi buší.
Vzpomínky sladké jsou můj svět když tě vidím tak hned hořím. Tvoje oči jsou tak modravé a tvoje ústa tak lákavé. Moje vyznání přijde za tebou. Snad uslyší srdce tvé touhu mou. Já počkám dlouho na lásku tvou co mi odpovíš je dnes hádan...
Před tebou leží verš. A druhý, třetí. Jak dobré je ho sepnout a další řádkou a naslouchat a slyšet hudbu sladkou, jak čas v něm zpívá, krev jak pulsuje ti.
Jsem vzrušen, hleď: tak září z vnitřku ryzí! A napsal ho ne má ruka - cizí....