Dřív ještě, než jsem přišel na svět sem, už tenkrát byl jsem, trval, zářil v létu, v krůpěji, v duze, v jabloňovém květu, na prutech světla chvěl se paprskem. A slunce, štědře rozhazujíc prach, hořelo, plálo na nebeské báni. Nespočte nikdo, kdy to bylo...
Ty cizí žena jsi a jiný tě má rád, a jeho ne mě ty musíš milovat. Jen s ním buď veselá a s ním buď šťastna jen a na mě zapomeň a na mě zapomeň, zapomeň na můj hlas, na ruce mé i tvář, s mým se vším se rozluč se a všecko moje zmař!