Už padá listí ze stromů a mě přepadá nostalgie rád se vracím večer domů rozezněly se podzimní symfonie. Podzim je barevný jako duha brouzdám se rád listím na zem jak položená stuha že podzim je krásný, najednou zjistím. Teplo tvých rukou, slunce ...
Prstem po mapě cestuji, navštívím neznámé kraje, kam vyjet za teplem, testuji, už nedočkavost se mnou hraje. Až přijde zima, mráz, jako ptáci odletím do teplých krajin, tam zimu přečkám snáz, kam ale, to zatím tajím.
Tak nějak si vzpomínám, Co mi vtloukali do hlavy! A jak jsem silně ignoroval, Všechno co mi říkali! Za to jaký jsem, Jak se mi vysmívali! A kam jsem se dostal? Já dřel, Zatím co snívaly!
Otvírám pomyslnou bránu, tu bránu ke štěstí. Přišla jsi zase až k ránu, pro mě jsi teď neštěstí. Jsi falešná jako pětka, už tě nechci znát, co je platné, že jsi Bětka, já se tebe začal bát. Snad jiná do cesty mi vstoupí a já se zase zamiluji, my chlapi js...
Venku je hezky a modré je nebe, někdy to však venku zebe, na nebi teple slunce svítí, kvete nám na zahrádce kvítí, na nebi vidět jsou občas temné mraky, sem tam zahlédnu na něm letadlo taky.