A jsou tam stromy staré tři sta let. A stády vytepaný brod, kam z noci k ránu chodí jaro pít. A je tam světlo v tmách a je tam slyšet znít lidové písně trav.
A vrátka v chalupách tam skřípou jako u hřbitovních bran.
Kdo podívá se Líze na vnady, spatří je přes den bez kazu a bez vady. Večer je kostra ve tváři i v těle. A nikoho už nevábí. Se svršky odloží své půvaby a bez nich vleze si pak do postele.