Něco moc postrádám... a kvůli tomu se dnes rozpadám... každý to má jinak... může ti být smutno jen 7-dní a tu dobu postrádáš jen jí... můžeš být smutný celý život.. ve své duši uslyšíš jen vřískot... tvé srdce je smutné... a proto je zesnulé......
Dva mozky... dvě tváře... každý na tuto hru skáče... první mozek hodný a chytrý.. druhý velmi zlý a zvrhlý.. tváře jak by smet... schozený válkou...ach ten svět.. hodný do té doby než uvidí krev... pak se topí ve zbraních a ten jeho vražedný dech...
Sám se sebou začni něco dělat... jetli ne...běž se radši schovat... zalez pod zem a nevylejzej... vevnitř si úkryt udělej... buduj dokud můžeš... v budoucnu tím třeba někomu pomůžeš... ser na lidi kteří říkají seš vůl... buduj dál...oni potom budou ...
říkáme ti slep... zkoušíme si na tobě náš hněv... po rohu ulice... schovanej u popelnice... žádné velké ego...jen špína... prach,štěrk i hlína... nula která byla tiše.. vždy měla u všech potíže... tvá víra už nezmůže nic.. stále ležíš u popeln...