Proč musím myslet pořád jen na tebe nedycham přemýšlím nemyslím na sebe podivné myšlenky v mě hlavě se ztrácí když slyším po ránu jak zpívají ptáci nad jejich zpěvem srdce se rozbusi ta zvláštní hudba co buší do uší nemůžu přestat nejde to zastavit ...
Asi to nemá už smysl, psát tuhle story. Ale já musím ji psát, pač hrozně to bolí. Sedím ve svým pokoji, oči mám v dlaních, brečím a píšu, jak nám "vztah" zanik. vím že jsi hajzl, taky že i já dělala chyby, ale všichni chybujeme, jsme jenom lidi. Kde js...
Koukám z okna, vidím tam nebe, mraky postupují tam a zpět, mám vizi, spustí se déšt, možná budou záplavy, to je však ještě daleko, sleduji čas, vteřiny míjí v tichu a noc stále nepřichází...
Líbí se mi každý kousek Tvého bezvadného těla, těším se na chvilky kdy by se jich má ústa dotknout směla! Posílám Ti alespoň polibek vzduchem, přečti si to a klidně vypusť druhým uchem...
Miluji Tvá krásná něžná ústa, když je nevidím, tak v mém srdci...