Asi to nemá už smysl, psát tuhle story. Ale já musím ji psát, pač hrozně to bolí. Sedím ve svým pokoji, oči mám v dlaních, brečím a píšu, jak nám "vztah" zanik. vím že jsi hajzl, taky že i já dělala chyby, ale všichni chybujeme, jsme jenom lidi. Kde js...
Koukám z okna, vidím tam nebe, mraky postupují tam a zpět, mám vizi, spustí se déšt, možná budou záplavy, to je však ještě daleko, sleduji čas, vteřiny míjí v tichu a noc stále nepřichází...
Líbí se mi každý kousek Tvého bezvadného těla, těším se na chvilky kdy by se jich má ústa dotknout směla! Posílám Ti alespoň polibek vzduchem, přečti si to a klidně vypusť druhým uchem...
Miluji Tvá krásná něžná ústa, když je nevidím, tak v mém srdci...
Sedím tu v tmě noční tma mě objímá za všech stran jsem mlád a zároveň tak stár monitor do očí mi září na jazyku pachuť z cigaret melancholická nálada tmy přivádí mě k poznání že mládí dohnalo mě k předčasnému stáří k poznání jak prohnilej je svět...