Poznala jsem kluka který za to stojí, starší je, a tak mě to hodně trápí. Napsal mi báseň u které mi srdce hlasitě tluče. Myslím na něj celý den a rozbíjím věci své. Nedělám to naschvál, někdy mám pocit že žiju ve snách. Nevím jak to cítíš, vždy to nějak ...
Hvězdičky na nebi svítí, jak na louce kvítí, já šťastná chci býti, duše je křehká jak křídla motýlí, když kvítí uvadne, duše má zahyne, jak kouzelník bez hůlky, ze srdce zbyly dvě půlky, nalezneš-li cestu zpět, pokvete zas luční květ........
Jen tvá duše zlomená, cítí se zraněná, avšak žene tě dál, vítr do plachet vál, nesmíš se vracet, bude tě duše bolet, s vesmírným prachem cítíš se líp, po čase vrátí se radost a cit....
Při procházce v šeru, přišla jsem ti na nevěru, byl jsi bezva kluk, teď už jsi mi fuk, můj pes tě celkem nemá rád, neboj já nebudu plakat, pomlouvej si a urážej, ty frajírku libovej, mě bez tebe je hej
Chtěla bych tě hladit po těle říkat slůvka nesměle proč jsi to ty kdo mě nevnímá proč jsi to ty co mě zajímá měsíc šel už dávno spát srdce mé píseň lká a říká miluju tě........ a rozum můj? Šel do prdele