Každé ráno, když slunce ozáří ten dnešní svět. Mé první myšlenky se upínjí na tebe. Nebýt lásky, která nás dva pojí, uvědomám se,že svět je příliš krutý.
Krásná dívka na mně z obrazu se dívá, havraní vlas a oči jak hluboké lesní tůně. Sedím před obrazem a v pokoji se stmívá, hledím na ní zamilovaně a srdce láskou stůně.
Kéž z obrazu vystoupit by mohla - jen na malou chvíli, bych ji mohl obejmout a zaše...
To je ona! už se těším jak to řeknu a na kolena klesnu. Její svatozář bude vyrobená bohem, podporovaná peklem, v rudých barvách spolu pujdem a nepřátelé obejdem.
Opuštěná křižovatka, to je teď můj domov, cesta má je nejasná, na míl...
Díky mojí lásce šťastnej jsem byl, neměl jsem problém s alkoholem už jsem neblil. Do srdce a do žil vrátila se mi krev, v srdci už jsem neslyšel ten smutný řev. Myslel jsem jenom na ní, a doufal jsem že mě brzy pohladí. Doufal jsem že to bude láska, diť ona mě ...
Jednou nebo dvakrát,jsem brečela kvůli klukovi, brečela a prosila ho,ať se nezlobí. Teď ale pohrdám vlastními činy, je to jako bych brečela bez příčny.
Kluci jsou hlína,špína a prach, tak proč z nich máme mít ksakru strach? Nemají nic než manimální...