Lásko co ti je?

Tak mi řekni, co tě bolí,
moje oči neuvidí, co tvé srdce cítí...
Tak mi řekni, co mám udělat? sedět na
zadku a jen tak na tebe
čekat?
NE! Tohle pro mě není,
sedět doma a sníto tom, co bylo sním...
Víš všechny ty časy,který byly strašně
krásný,
teď tu básním o tobě sama, tohle pro
mě není nejsem jako ty tak
nezpoutaná...
V hlavě mám věci,který nehorázně mě
mrzej,
loučím se s pocity, do ohně je teď
všechny naházej.
Všechny tvoje slova teď házím
dozadu,
spaluju je na popel a jsem už na
odchodu.
Je tu další zkurvenej den, cítím se na
dně,
nemůžu se dívat ven, vypadám už
fakt strašně.
Celý ty noci myslím jen na tebe a tak
to bude dál,
říkám si, co udělat,vypadnout,jít
prostě už dál.
To není lehký a nepůjde to,
taky si říkám, že jsi kretén, co
pokazil to.
A všechny ty city, který byly
nádherný,
jsou teďka ledový,zmražený,mimo
dostání.
Tak mi řekni "Nejsme naivní?"
hrabat se ve věcech, který nejsou na
hraní a zabíjí.
Jemi to líto a mrzí mě to,
všechno jsi zahodil, jak vítr, co
odfoukl to.
Tak mi řekni "Je to lehký?"
dostanu se přes ty věci, co byly tak
těžký?
Byly tak krásný a přesto se vzdali,
ti dva se tak nádherně milovali...