Není to tak těžké svádět děvčata

Jaro je konečně tady
a nám otevírá náruč dokořán,
jeho vůně je všady,
každý jeho úsměv je sledován.

Voní trávou a zemí,
sněženky se rozhlíží kolem,
snad krásnějšího období není,
když se ptačí písně ozývají dolem.

Jak dovede každého naladit,
i ta láska začne kvést,
nikdo s ní nepotřebuje poradit
a chlapci se pokouší - děvčata svést.

A to není opravdu tak těžké,
každému to jde úplně samo,
pryč jsou ty lásky dětské,
je to prostě pořádné drámo.

Snad tu už jaro zůstane,
ať si užije svoji vládu
i sluníčko si přivstane,
jeho paprsky si trochu kradu.

Travička se pomalu zazelená
a v ní se objeví pampelišky,
jsem z toho přímo natřesená
a vodník začne děvčata lákat na pentličky.

I on stále na lásku myslí,
co na tom, že bydlí v rybníce!
Dušičky pod pokličkami stále syslí,
ty ale miluje snad nejvíce.