Nespoutaná krása

Co kouzel tahle krajina skrývá,
předvádí se jako nezkrotná kráska,
v jejím náručí, dobře mi bývá,
přiznávám - to je ta moje největší láska.

Procházím tiše krajinou známou,
chvílemi ji nepoznávám a přesto,
jakoby se místy změnila na jinou,
ale stále to zůstává, mé rodné město.

Městečko krásné, jako na dlani leží,
vzpomínky překrásné na něj mám,
uprostřed cesta, jako stužka běží,
ta mě dovede domů, ta mě dovede k nám.

Tam v lukách polní kvítí voní,
ráno bosa proběhnu se rosou,
slyším, že zvon z kostela zvoní,
kde jsou ty časy, co se tráva sekala kosou.

Čas se nezastaví a neúprosně chvátá,
jen ty překrásné vzpomínky zůstaly,
mají snad větší hodnotu nežli zlata
a za ta léta - jakoby v paměti uzrály.

Často a ráda se do rodného města vracím,
cítím se tu dobře a šťastná,
v záplavě myšlenek na mládí se ztrácím
a krabička vzpomínek, vůbec není prázdná.