Snad jednou

Protože jsi neskončil,jsi příliš mladý,
A to nejlepší ještě přijde nebuď zas
tak slabý. Zlato, tady je ukolébavka,
tak si lehni a zavři oči. Budeme
vzpomínat oba dva, na ty hádky o to
kdo z nás dvou první skočí. Každý
jednou narazil na dno, A každý byl
zapomenut. Když byl unaven vzal si
jenom sklo, Ano, každý byl sám
sežehnut. A zanechán s prázdnýma
rukama Tak jestli se už jen tak držíš
nezapomeň si vzpomenout.
Jako tlukot mého srdce bys měl
jednou slyšet, Pak bys taky i věděl,
co si máš o mě myslet. Chci s tebou
napsat příběh, víš, že už ho teď
píšem, Ale měl by jsi vědět, že na
sebe nejsem pyšneá. Celý svět mě
slyší, ale neznaj moje city, Andělé za
nás pláčou, pokaždé když prší. Máme
podobnou minulost, společností
odsouzeni, Prošli jsme spolu
bahnem,možná jsme si souzeni.
Neboj je to souznění, možná
blouznění, Vidím všechny dobrý
věci,jak jdou k zemi. Ty stopy jdou
slepit už jsme to zkoušeli, Všichni mě
vidí, ale přijde miže jsou slepí. Tvé
oči jsou souhvězdí,promiň, lezu ti do
cesty, Po večerech bloudím, cítím se
jak pocestná. Kráčím tou cestou pro
hvězdy,které jsou ve tvých očích, Až
budeš jednou zase můj, nebudu
muset slepovat kousky.