Trest

Schováváš se za svá slova,
k tomu ta tvá sprostá mluva.
Podívej se kolem sebe,
copak asi zajímá tebe.

S otevřenou náručí, čekám tady na tebe,
pro upokojení tvého hladu, vydám to nejlepší ze sebe.
Už je to staletí a stále čekám,
s každým křupnutím větvičky se lekám.

Proč jen svůj slib si porušil?
Vážně si to netušil?
Víš i já mám druhou tvář,
která tuší, že jsi lhář.

Chyba, kterou neodpustím,
vlnu trestů pro tě spustím.
Měl jsi přijít, být se mnou,
chvíle, která žádá si dvou.

Teď sedíš v koutě a naříkáš,
před svým trestem utíkáš.
Byla bych tu více chvil,
kdyby si tu býval byl.

Jeden pohled, všechno zmizí,
tvé srdce bylo jednou ryzí.
Po tváři stéká slza poslední,
tohle je chvíle zpovědní.

Odpykáš si zločiny,
zbývají ti vteřiny.
Těla se zmocňuje třes,
v myšlenkách marně hledáš ten les.


Vinna proti nevinně,
ty tam ležíš nečinně.
Už je konec tvého trestu,
ušel jsi už dlouhou cestu.