Vánice, že by vlci zabloudili!
Práší a mete, zvedá k nebi sníh.
V galoších žena brodí se co chvíli
od nádražíčka do vsi v závějích.
Skrz kožíšek a barchetovou jupku
až do kostí už roztřásá ji chlad.
Vánice víří v temném bílém klubku,
těžko v té čině cestu rozeznat.
Ale ať, ať si ruce, nohy zebou
a nezacinkne hned tak kroužek na dveřích ---
jen kdyby někdo ten kožíšek s něhou
svlékl jí z ramen, střásl z něho sníh!
PeopleSTAR (1 hodnocení)