PODZIME

PODZIME

Jémine podzime, podáváš mi deku.
pak ty milá pod ní, toužíš po doteku
a po pohlazení, k milostnému činu,
cokoli učiním - vždy ponesu vinu.

Tomu verši rád bych, zanotoval píseň,
že po hříchu sklízím, umíněnou tíseň,
vrátit já nemohu, tento můj prohřešek
veřejně se přiznat? černý bude dnešek.

Je vdaná, tichá, krásná, duše žhavá,
beru plátno, barvy, celá spává nahá,
vždy amorův šíp, letí po předtuše.
já obrázek packám, kazím jednoduše.

Nikdo nesmí má tajemství poznat,
jenom otci Süsmajeru chci se doznat,
jeho ruka křtila vodou moji hlavu,
za mou duši prosil, abych získal slávu.

To se nesplnilo, sudičky se praly,
kdyby k tomu došlo, o mne by se bály.
slávu vůbec nechci, jenom plno lásky,
do smrti budoucí, hladit dívčí vlásky.

Každý se proviní, úletem se zraní,
jen mlčení tiché prozrazení brání,
všichni dobře víte, pokání zlo haní,
přesto krásné ženy nedají nám stání.

-oho-