Příběhy které se nestanou

Přišel, políbil ruku,
ptal se na moje jméno
a svoje v tu stejnou chvíli,
nechal mě zapomenout.

V mých myšlenkách já mohla jsem ho milovat,
ruku v ruce mohli jsme spolu chodit,
poddávat se touze,
srdce navzájem si hojit.

Jen očima já mohla jsem ho svádět,
nocí spolu vzdychat slastí,
svlíkat se, nejen na rty líbat,
on mohl mě mít v pasti.

Nechala bych nasadit si pouta,
za obojek se vodit,
byla bych divoká šelma,
kterou jen on by mohl krotit.

Svíjela bych se slastí,
když na krk by mi dýchal,
chvělo by se mi celé tělo,
po tom co na rty by mě líbal.

Mohli jsme spolu vládnout noci,
i v pekle pro sebe kus ráje najít.
Odevzdala bych mu svou duši,
pro něj dokázala i zabít.

To vše a milion dalších věcí,
mohli jsme spolu zažít,
avšak je to jen další kapitola co jsem dočetla
a teď už mužů knihu zase zavřít.

Je to jen jeden z nekonečna příběhů,
co skončí dřív než může vůbec začít,
další kdo mohl mě vodit za ruku,
no nakonec sněhem znovu sama kráčím.