Proč pořád píšu o smutku, nevím... Proč všechno marný se mi zdá, nevím... Na křídlech orla chtěla bych někdy sedět a s ním na svět z výšky hledět. Chce se mi s ním letět do oblak. Chci ve větrných proudech s ním se vznášet a pak po neznámých zemích sama kráč...
Někdy se stává, že i nebe nám na hlavu padá. Srdce se svírá, bolí a utlačuje duši. V hlavě to bubnuje, myšlenky tančí si svůj zmatený rej a na nás padá beznaděj. Beznaděj, ta mrcha! Padá na nás a tlačí nás k zemi a my chceme vstát. A to bolí. A stejně ...