Tonoucí chytá se posledního vlasu co po tobě zbyl v umyvadle strach propadá se do úžasu jak vonět umí kytky zvadlé žel nejsem mistrem ikebany a průměrný jsem senoseč podzimní slzy solí rány když umřou slova dojde řeč
V kostele v zadní lavici každý večer sedí muž vlasy bílé – shrbený v jeho srdci ulpěl nůž. Vina jeho nožem jest nese ji z dob mladosti svého soka v lásce zabil nedělal si starosti. Smírčí kříž pak v prachu cest nechal za něj postavit tím mě...
Mír, ano toto je to důležité slovo, a cena jeho stojí mnoho, bez míru není vůbec nic, uvědomte si to, láska není, život není i celá planeta by upadla v zapomnění, přesto jsou lidi co o tom pochybují, pomoci jim není, některé velmoci přemoci silou ne...
Já do lesa nepojedu, vjet do obory nemohu. Rozhodli se moci páni, dali nám přes cestu závoru. Kolem s kolem protáhneš se ještě snáz, invalidní tříkolkou můžeš srazit vaz.
Neuvidím hájovnu na plotě s hrníčky, tabu budou vody plné rybníčky. Lab...
Vzbudím se do chmurného rána, město spí, jen tu a tam okno svítí , je jich tak do desíti . Připadají mi jako oči, co pomalu se otvírají a přemýšlejí, jestli spát, nebo je čas vstát. Moje maličkost vstávat musí, i když se mi to hnusí. Závidím j...
Stojí sám, smutný, zrazený, vyklizený. Zdi zbledly, ne závistí, zub času se na nich podepsal . Tváří se oprýskaně. Malé kapičky po zdech stékají, jedna za druhou padají k zemi, jsou jako slzy a zbourají ho brzy. Je prázdný, unavený, opuštěn...