O čem dům sní - Martina Daňková

Vzbudím se do chmurného rána,
město spí,
jen tu a tam okno svítí ,
je jich tak do desíti .
Připadají mi jako oči,
co pomalu se otvírají a přemýšlejí,
jestli spát, nebo je čas vstát.
Moje maličkost vstávat musí,
i když se mi to hnusí.
Závidím jim, že ještě spí,
o čem si ve tmě sní?

O čem tak může dům snít ?
Třeba, že hezčím chce být.
Nová okna, nová zábradlí,
nová fasáda,
to by teprve byla paráda .
Barevná, šedá, nebo bílá,
to by teprve krása byla .
A zatím, šedivě do kraje hledí,
oprýskaně se tváří,
špinavě si brouká,
že lituje ho i louka.

Celý je z panelů,
z cihel by chtěl být.
Hezky vypálených,
do řad zasazených,
zpevněných betónem,
a né panelem a vše děláno na honem .
Vypadá jak chudý příbuzný,
i ptáci se mu smějí,
tedy celému sídlišti,
je jako na jevišti.

Jakou hru mají na programu?
Vítr otevře bránu,
k večeru, či k ránu.
Začne představení,
jakého na světě není.
Domy se budou smát ,
zpívat a hrát,
jenže, možná jen ve snu,
tam snad ......