Starý dům - Martina Daňková
Stojí sám,
smutný, zrazený, vyklizený.
Zdi zbledly,
ne závistí,
zub času se na nich podepsal .
Tváří se oprýskaně.
Malé kapičky po zdech stékají,
jedna za druhou padají k zemi,
jsou jako slzy
a zbourají ho brzy.
Je prázdný, unavený, opuštěný.
Tolik let tu stál
a věrně sloužil lidem,
oni ho odkopli s ledovým klidem.
Radši nový chtějí mít
a jeho pošlou na věčný klid.
Nikdo neplakal,
neloučil se s ním,
nebojoval za jeho záchranu.
On věrný byl,
ničím se neprovinil.
Jen zestárl.
Koukám se z okna,
vidím bagr.
Nelítostně trhá zdi,
jakoby srdce z hrudi rval,
jeden by si oči vyplakal.
NEKŘIČÍ,
jen prach se víří kolem,
DOMEČKU, SBOHEM.....
PeopleSTAR (0 hodnocení)