Nejhorší je když cítiš, nejhorší je když vidíš, nejhorší je když slyšíš, nejhorší je když myslíš, na smutek lidí blízkých, když slyšíš že je v úzkých a ty jsi daleko nemůžeš pomoci, není to v tvé moci, prát se s osudem jiných, lidí laskyhodnýc...
Probouzíš ve mně sílu pocitů, smršť nečekaných citů, Jako tisíce kapek na hladinu, dopadající jako údery na kovadlinu, tvá slova, tvé obavy, hledám slova co by byly pro tebe obvazy, trápím se že tak málo můžu dát, chci tě vidět zase se smát!...
Kdo odešel mi dřív, když pravdu měl, proč nevěřil mi víc, než já sama, snad tedy ví, že myšlenky mé tak zná, pak najednou už neví, proč odešel tak dřív, vždyť přece pravdu měl, ty myšlenky mé tak znal, to však nikdo neví....