Až jednou budem, moji milí, prolezlí červi, napůl shnilí, pak budeme se moci smát těm, kteří tady po nás zbyli, mrzli na schodech absint pili a pod most zalízali spát.
Až jednou zbude, moji drazí z nás šlichta, co už se jen kazí......
Nechci na tebe myslívat a představovat si nás. Začne mě to u srdce píchat,divný pocit nastává. Nech mne už prosím můj život žít. Nech mne prosím už navždy být.