Alegorie

Jak si mám vybrat, když nevím koho chci víc?
Jak ti mám poradit, když to nemám v hlavě srovnaný?
Jak ti mám pomoct, když pomoc sama potřebuji víc?

Zažila jsem s tebou krásný chvíle,
chvíle, co bych nikdy nevyměnila,
chvíle, za které bych třeba trpěla.

Pro ně žiji, pro ně dýchám,
ale pro ně se nejvíc obětuji.
Moje tělo i duše už toho má za sebou moc.
Tak pochop mě, a dej mi možná času víc.

Hodiny odtikávají, TIK TAK,
a já sedím zlomeně, ruce v klíně,
s otvírákem v jedné ruce a se zaťatou pěstí v druhé.

Co mám dělat?! Pomůže ten čas nějak?
Na to nikdo nemá odpověď.
Kdo nezažil, nepochopí,
komu nebylo pomoci, porozumí.

Chci o tom napsat, ale moje ruce slabé jsou.
Všimnu si že toho vína je moc, kaluž červeně na podlaze.
Slova mi uvázla v hrdle, nohy přestaly reagovat,
Jen moje mysl, ta jediná je se mnou pořádně.

Tak takhle to je, takhle to má být.
Sbohem. Promiň.
Selhala jsem. Odpusť mi.