Amorův šíp

Amor střílí směrem ke mě,
minul, mířil zase vedle.
Vynechal mě, snad né schválně
to co říká neslyším jej.
Jistě,tipnout můžu asi:
,,chyba ve mě není,"říka,aspoň myslím ,,od tebe se šíp otáčí
a já marně na tě hledím,smutný,zamyšlený..."

A jak věk tak ubíhá, Amor stárne tak jak já, vlasy šednou vzdává to,pravda je to co tajím mu.
,,svěřím se ti," říkám mu ,,něco jsem ti zatajila,odpusť mi já ti lhala."
,,s tvým šípem pranic není ,mé srdce je vedví rozdělené ,ovšem ,místo pro tebe tu je,
jenže malé, půlka už není moje,
darovala jsem jí lásce mé, proto šíp šel ode mě."

Slzy mu tvář zalily, oči zděžkly zavřely a
křídla podél složené ,zkoušely se opět
vznést,nepromrhat život zbytečně,chyba již pozdě je.
Leží tam, na vždy složené.