Vrať se mi, lásko má

Sedím v kavárně a čekám, že snad ještě přijdeš,
u sousedního stolu, milenci o lásce si šeptají,
jen já nevím, zda ještě ke mně cestu najdeš,
přiznávám, že pro tebe se často trápím potají.

Čas tak pomalu ubíhá a na mne strach padá,
bojím se, že spolu se už nikdy neshledáme.
Kytička, co přinesl jsem pro tebe, pomalu zvadá,
láska končí a my spolu si sbohem dáme.

Dávám ti sbohem, ale věř, že budu čekat,
až jednoho dne se objevíš před mým práhem.
Nevím, co ke mně cítíš a měl bych začít u sebe,
já ale stále věřím,že po naší lásce oba dva prahnem.

Možná, až vykvetou první sněženky na zahrádce,
že s nimi se k nám zase láska do srdcí vrátí,
na létajícím koberci se proletíme jak v pohádce
a lásku si budeme dobře hlídat, než někam se ztratí.

Neodcházej proto lásko má, zůstaň navěky se mnou,
natrhám pro tebe plnou náruč rudých růží,
pak jako ti milenci, budu si šeptat o lásce s tebou,
že samota bolí, poznal jsem na vlastní kůži.

Už nikdy, nikdy nechci zůstat tady sám,
je na světě smutno bez tebe a bez tvé vůně.
Lásku, štěstí i modré z nebe ti dám,
sama víš, když láska schází, že srdce stůně.