Až mi čas řekne stůj až si jednou sundám boty až mi smích kolejnic řekne příteli skoč až mi zesvětští dlaň jako kachel z terakoty až se posadím k tvým dveřím prosím neptej se proč. Až mi prach z věčných cest zhladí jizvu na mé tváři až budu vědět věci které líp nevědět až mi poslední verš zplaní v starém makuláři snad to bude pozdě ale jistě naposled. Až pak vítr a déšť smyjí stopy u Golgoty až se dým spálenišť nakonec rozplyne až si odepnu pás až si jednou sundám boty už nezbude mi nic a možná tobě taky ne.