Pohřeb konfidenta - Jan Skácel

(sbírka - Kdo pije po tmě víno r. 1988)
Jsem si zcela nepatrně jist
že až se budeme vracet z jeho pohřbu
krásně ho pomluvíme
protože se tak patří
a protože jsme jenom lidé
Řekneme: Přece jen nebyl tak zlý
tolik věcí ho na tomto světě trápilo
dokonce svědomí
pracoval v noci děsíval se dne
a viděl jste
kterak z jeho tváře utíkali hadi?
Samozřejmě budeme to všechno říkat potichu
velice tiše
protože na takovém pohřbu
to víte
člověk nikdy neví
dokonce i to že měl hodnou maminku
a nadané děti
budeme vážit slova
ale ono nám to přece jenom nedá
a pěkně ho pomluvíme
mezi krematoriem a tramvají
Vůbec to chudák neměl lehké
všechno o nás věděl
a vždycky si myslel že to dělá pro lidstvo
a povšiml jste si příteli
že připomínal když tak ležel v rakvi
porouchaný rentgenový přístroj?
Tohle si povíme docela už tiše
a hodně se ohlédneme
Každý tam jednou musí řekneme
někdo dřív a jiný později
smrt neměl lehkou však víte tolik očí
co to dá práce zavřít tolik očí
a každé jinačí...
V té chvíli kyvadélko vlastní naší hrůzy
pohne se rychleji přidáme do kroku
hle už nás dohnali ti smutní pozůstalí
odění do šarlatu
smekneme klobouky a zamumláme slova soustrasti
o mrtvých jenom dobře jak jinak
už to má za sebou
takový krásný pohřeb a tolik bílých růží
Jak hráli Beethovena!